pondělí 6. listopadu 2017

Dějiny orangutanů

Populace orangutanů, žijících jižně do Toby je samostatným druhem. To už vědci tušili na základě výzkumu chování této populace a také na základě analýzy DNA. Nyní se to potvrdilo i zkoumáním kostry jednoho uhynulého jedince. Nový druh dostal název orangutan tapanuli (Pongo tapanuliensis).

Z analýzy DNA jednotlivých populací orangutanů pak vyplývají informace o jejich historii. K prvnímu rozdělení orangutanů došlo před více než 3 milióny lety. Vznikly dvě populace, první dnes žije severně od Toby, druhá jižně. K jejich míšení docházelo sporadicky, méně než jeden jedinec za generaci.

Zhruba před jedním miliónem let došlo k výrazné redukci severo-Sumaterské populace. Tato událost může souviset s výbuchem Toby před zhruba 800 tisíci lety.

Před přibližně 700 tisíci lety osídlili potomci z jižní skupiny ostrov Borneo a vznikl tak Orangutan bornejský. Další významná událost je pak výbuch Toby před 75 tisíci lety, který způsobil redukci všech tří druhů orangutanů

http://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(17)31245-9

úterý 17. října 2017

Genetika původních obyvatel Newfoundlanfu

Při příjezdu Evropanů žili na Newfoundlandu Beotukové (poslední zemřeli v roce 1829). Ti však zdaleka nebyli na ostrově první. Před nimi zde žily různé kultury. Otázkou je, zda byli lidé těchto starších kultur geneticky příbuzní s Beotuky. Ukazuje se, že nikoliv. Nejstarší kultura, která na ostrov dorazila před 8 tisíci lety byli archaičtí námořníci. Nyní se podařilo analyzovat několik vzorků jejich DNA a potvrdit, že nebyli předky Beotuků. Archaičtí námořníci zřejmě zcela vymřeli před více než 3000 lety, kdy se na ostrově začínají objevovat Inuité. Beotukové na ostrov přišli někdy před 2000 lety, kdy se po celém severovýchodě Severní Ameriky rozšířili lidé mluvící algonkinskými jazyky, mezi které velmi chabě zdokumentovaná Beotukština velmi pravděpodobně patřila.

http://www.cell.com/current-biology/abstract/S0960-9822(17)31091-6


pátek 22. září 2017

Žně starověké DNA z Afriky

Afrika je považována za oblast, kde hledání starověké DNA pšenka nekvete, protože v horkém vlhkém klimatu DNA rychle degeneruje. Poslední dobou se však objevují pozoruhodné výsledky i z Afriky. Nejnovější studie přinesla hned několik starověkých DNA z různých míst včetně zatím nejstarší africké genetické informace z ostatků starých 8 tisíc let z Malawi. Co nového nám tyto informace přinášejí?

  • Lovci a sběrači v Malawi, kteří žili před 8 až 2,5 tisíci lety byli ze 2/3 příbuzní s dnešními lovci z jižní Afriky a z 1/3 s lovci v Tanzanii. Tři vzorky z Malawi, starší než 5000 let měly dnes neexistující haploskupinu chromozomu Y BT
  • Vzorek z Tanzánie starý 3100 let už vykazuje 38% podíl komponenty prvních zemědělců z Blízkého východu.
  • Starší vzorky z Tanzanie a Zanzibaru však vykazují nejvyšší příbuznost s lovci Tuu z jižního Kalahari, dokonce větší než skupiny Ju|'hoan ze severního Kalahari.
  • Vzorek starý 1200 let z jižní Afriky už obsahuje geny typické pro KhoeKhoe skupiny, které v sobě mají východoafrické, blízko-výchdoní (euroasijské) a jihoafrické geny. Ukazuje to na příchod před-bantuských pastevců z východní Afriky v této době.
  • Jihoafričtí pastevci obsahují téměř polovinu genů z Tanzanských lovců z doby před 3000 lety. Je evidentní, že pastevectví se na jih Afriky dostalo právě odsud.
  • Starší jihoafričané (před 2000 lety), měli mnohem více alel z nejstarších východoafrických populací.
  • Na základě modelování možných scénářů vědci došli k závěru, že západoafričané byla první oddělená populace moderních lidí. Oddělila se ještě před jihoafričany, kterým se to stalo někdy před 200-300 tisíci lety. Tato nejstarší lidská populace pak byla později "naředěna" pozdějšími migračními vlnami z východní Afriky.


http://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(17)31008-5



čtvrtek 3. srpna 2017

Genetika Mínojců a Mykéňanů

Mínojská civilizace vzkvétala na ostrově Kréta před 4600 až 3100 lety. Její úzké kontakty s Egyptem byli důvodem bohatého kulturního rozvoje, který vyústil v první používání písma v Evropě. Mykénská civilizace řecké pevniny, která na tu Mínojskou částečně navázala, se objevila před 3600 lety.  Jaký byl původ lidí těchto kultur zkoumali genetici z Max Plankova institutu podle 19 ostatků z obou oblastí. Výsledek není až tak překvapivý. Obě populace jsou z více než tří čtvrtin stejné s prvními zemědělci z Anatolie a egejské oblasti. Zbytek pochází z Kavkazu a Íránu. Mykénci však v sobě mají ještě stopy po východoevropských lovcích. Současní Řekové jsou velmi podobní Mykéncům s tím, že přijali ještě malé stopy genů od dalších populací.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature23310.html?foxtrotcallback=true

pátek 28. července 2017

Kdo jsou potomci Kanaánců?

Analýza DNA z kostí 5 lidí starých 4000 let z města Sidónu ukázala, že tehdejší Kanaánci byli zčásti původní obyvatelé a zčásti východní migranti, kteří přišli před 5000 lety. Ze současných populací mají k tehdejším Kanaáncům nejblíže Libanonci, kteří do svých genů přijali menší množství euroasijské migrace před 3.8 až 2,2 tisíci lety. To byla doba, kdy do Kanaánu přicházeli invaze Asyřanů, Peršanů a dalších.

https://www.sciencedaily.com/releases/2017/07/170727122039.htm

středa 26. července 2017

Tajemný předek ve slinách subsaharských Afričanů

Populace subsaharských Afričanů má ve své DNA velmi zvláštní gen MUC7 pro tvorbu trávícího proteinu mucinu-7. Liší se od ostatních populací ještě víc než varianta jakou měli neandrtálci. Pomocí statistických výpočtů bylo zjištěno, že tento gen subsaharští Afričané získali zřejmě od cizí populace před přibližně 150 tisíci lety a tato cizí populace byla od lidí geneticky oddělena 1,5-2 milióny let.

Pokud bychom chtěli pátrat, kdo by mohl být tím tajemným dárcem genu z cizí populace, při současných znalostech se nabízí jediné možné řešení. Jediný hominid, který žil ještě před 200 tisíci lety v subsaharské Africe a od lidí se oddělil před 1,5-2 milióny lety je Homo naledi.

http://www.buffalo.edu/news/releases/2017/07/028.html

čtvrtek 20. července 2017

Lidé údajně osídlili Austrálii už před 65 tisíci lety

Data osídlení různých oblastí se stále posouvají tak, jak se objevují nové archeologické nálezy, které svým stářím občas předčí ty předchozí. Všechno má ale své meze a nález středověké mince na keltském hradišti vyvolá spíš otázky týkající se okolností nálezu než by posunul obecně přijímanou hranici středověku.

Podobný překvapivý nález se podařil v Austrálii. Kamenné nástroje nalezené pod skalním převisem na severu kontinentu byly datovány pomocí opticky stimulované luminiscence na 65 tisíc let. Za nejzazší datum příchodu australských domorodců se přitom považuje 55 tisíc let. Posunout tuto hranici o 10 tisíc let není bohužel tak jednoduché, protože stáří 55 tisíc pro Austrálce neposkytovala doposud jen archeologie, ale také genetika. Z celé situace existují pouze tato východiska:


  1. Do Austrálie skutečně přišli lidé před 65 tisíci lety, ale nebyli to předci současných Austrálců. Měli jiný genetický profil.
  2. Poměrně mladá metoda opticky stimulované luminiscence má metodickou chybu, nebo byla špatně použita.
  3. Je třeba revidovat genetické hodiny pro mitochondriální DNA, chromozom Y a jadernou DNA, přestože v celé řadě jiných situací celkem dobře odpovídají archeologickým nálezům.

Nejpravděpodobnější je bod 2. protože by to nebylo poprvé, kdy datování pomocí OSL dává mnohem vyšší výsledky než ostatní metody (jako třeba v případě Mungo).

http://www.washington.edu/news/2017/07/19/artifacts-suggest-humans-arrived-in-australia-earlier-than-thought/