pátek 12. ledna 2018

Původ mezolitických skandinávců

Analýza DNA z ostatků mezolitických lidí ze Skandinávie a jejího okolí je vidět, že tamější populace vznikla kombinací západoevropských lovců (reprezentovaných vzorkem z jeskyně Louschbour v Lucembursku) a východoevropských lovců (reprezentovaných vzorkem Mal'ta severně od Bajkalu). To je známo už delší dobu. Podle nových nálezů staré DNA se ale ukazuje, že koncentrace asijských genů roste směrem k severnímu pobřeží dnešního Norska a nejvyšší je téměř až u polárního kruhu. To zřejmě znamená, že asijští lovci, příbuzní s chlapcem od bajkalského jezera, přišli do Skandinávie od severu přes dnešní severní Norsko a ne přes Baltskou oblast, jak se původně předpokládalo.

http://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371/journal.pbio.2003703

čtvrtek 4. ledna 2018

Nalezen potomek původních obyvatel Beringie

Na Aljašce byly nalezeny ostatky dětí staré 11 500 let. Analýzou genomu jednoho z nich bylo zjištěno, že patřilo k předpokládaným předkům všech indiánů. Tato hypotetická skupina měla žít v Beringii před příchodem indiánů do Ameriky. Genetické testy nalezených ostatků dítěte to potvrdily.

Předci indiánů se oddělili od východoasiatů před 36 tisíci lety, ale zůstali s nimi ve styku. Před 25 tisíci lety, kdy nastupoval vrchol poslední doby ledové, se obě populace zcela izolovaly. Ještě před úplným vrcholem doby ledové (před 20 tisíci lety) však získali předci indiánů přísun genů od severních euroasiatů (chlapec kultury Mal'ta). Někdy v době vrcholu doby ledové (před 20 tisíci lety) se pak předci indiánů rozdělili na dvě skupiny. Jedna zůstala na severu v Beringii a druhá se vydala na jih. Při migraci na jih se indiáni rozdělili na severní a jižní populaci před 15,5 tisíci lety. Obyvatelé Beringie zůstali na severu minimálně do doby před 11,5 lety (z této doby pochází právě nález zkoumaného dítěte). Později celá severní skupina zanikla a severoameričtí indiáni přijali geny blízké dnešním čukotsko-kamčatským Korjakům, což zřejmě souvisí s expanzí kultury Saqqaq, která přišla do arktických oblastí Severní Ameriky před 4500 lety.

https://www.nature.com/articles/nature25173

úterý 2. ledna 2018

Klepítkatec z Burgesských břidlic

Habelia optata z Burgesských břidlic je velmi pravděpodobně raný chelicerata. Řadí se tím mezi další podezřelé druhy ze středního kambira, které mohly stát u zrodu chelicerata. Patří mezi ně sanctacaris a sidneyia. Nutno poznamenat, že trilobité, sesterská skupina chelicerata, se objevili již o 15 miliónů let dříve a spolu vytvářejí skupinu arachnomorpha. K předkovi všech arachnomorpha (trilobitů a klepítkatců) má zřejmě blízko fuxianhuia z Činy, která svým stářím 520 miliónů let o 5 miliónů předči i trilobity.


https://www.sciencedaily.com/releases/2017/12/171222090334.htm

pondělí 6. listopadu 2017

Dějiny orangutanů

Populace orangutanů, žijících jižně do Toby je samostatným druhem. To už vědci tušili na základě výzkumu chování této populace a také na základě analýzy DNA. Nyní se to potvrdilo i zkoumáním kostry jednoho uhynulého jedince. Nový druh dostal název orangutan tapanuli (Pongo tapanuliensis).

Z analýzy DNA jednotlivých populací orangutanů pak vyplývají informace o jejich historii. K prvnímu rozdělení orangutanů došlo před více než 3 milióny lety. Vznikly dvě populace, první dnes žije severně od Toby, druhá jižně. K jejich míšení docházelo sporadicky, méně než jeden jedinec za generaci.

Zhruba před jedním miliónem let došlo k výrazné redukci severo-Sumaterské populace. Tato událost může souviset s výbuchem Toby před zhruba 800 tisíci lety.

Před přibližně 700 tisíci lety osídlili potomci z jižní skupiny ostrov Borneo a vznikl tak Orangutan bornejský. Další významná událost je pak výbuch Toby před 75 tisíci lety, který způsobil redukci všech tří druhů orangutanů

http://www.cell.com/current-biology/fulltext/S0960-9822(17)31245-9

úterý 17. října 2017

Genetika původních obyvatel Newfoundlanfu

Při příjezdu Evropanů žili na Newfoundlandu Beotukové (poslední zemřeli v roce 1829). Ti však zdaleka nebyli na ostrově první. Před nimi zde žily různé kultury. Otázkou je, zda byli lidé těchto starších kultur geneticky příbuzní s Beotuky. Ukazuje se, že nikoliv. Nejstarší kultura, která na ostrov dorazila před 8 tisíci lety byli archaičtí námořníci. Nyní se podařilo analyzovat několik vzorků jejich DNA a potvrdit, že nebyli předky Beotuků. Archaičtí námořníci zřejmě zcela vymřeli před více než 3000 lety, kdy se na ostrově začínají objevovat Inuité. Beotukové na ostrov přišli někdy před 2000 lety, kdy se po celém severovýchodě Severní Ameriky rozšířili lidé mluvící algonkinskými jazyky, mezi které velmi chabě zdokumentovaná Beotukština velmi pravděpodobně patřila.

http://www.cell.com/current-biology/abstract/S0960-9822(17)31091-6


pátek 22. září 2017

Žně starověké DNA z Afriky

Afrika je považována za oblast, kde hledání starověké DNA pšenka nekvete, protože v horkém vlhkém klimatu DNA rychle degeneruje. Poslední dobou se však objevují pozoruhodné výsledky i z Afriky. Nejnovější studie přinesla hned několik starověkých DNA z různých míst včetně zatím nejstarší africké genetické informace z ostatků starých 8 tisíc let z Malawi. Co nového nám tyto informace přinášejí?

  • Lovci a sběrači v Malawi, kteří žili před 8 až 2,5 tisíci lety byli ze 2/3 příbuzní s dnešními lovci z jižní Afriky a z 1/3 s lovci v Tanzanii. Tři vzorky z Malawi, starší než 5000 let měly dnes neexistující haploskupinu chromozomu Y BT
  • Vzorek z Tanzánie starý 3100 let už vykazuje 38% podíl komponenty prvních zemědělců z Blízkého východu.
  • Starší vzorky z Tanzanie a Zanzibaru však vykazují nejvyšší příbuznost s lovci Tuu z jižního Kalahari, dokonce větší než skupiny Ju|'hoan ze severního Kalahari.
  • Vzorek starý 1200 let z jižní Afriky už obsahuje geny typické pro KhoeKhoe skupiny, které v sobě mají východoafrické, blízko-výchdoní (euroasijské) a jihoafrické geny. Ukazuje to na příchod před-bantuských pastevců z východní Afriky v této době.
  • Jihoafričtí pastevci obsahují téměř polovinu genů z Tanzanských lovců z doby před 3000 lety. Je evidentní, že pastevectví se na jih Afriky dostalo právě odsud.
  • Starší jihoafričané (před 2000 lety), měli mnohem více alel z nejstarších východoafrických populací.
  • Na základě modelování možných scénářů vědci došli k závěru, že západoafričané byla první oddělená populace moderních lidí. Oddělila se ještě před jihoafričany, kterým se to stalo někdy před 200-300 tisíci lety. Tato nejstarší lidská populace pak byla později "naředěna" pozdějšími migračními vlnami z východní Afriky.


http://www.cell.com/cell/fulltext/S0092-8674(17)31008-5



čtvrtek 3. srpna 2017

Genetika Mínojců a Mykéňanů

Mínojská civilizace vzkvétala na ostrově Kréta před 4600 až 3100 lety. Její úzké kontakty s Egyptem byli důvodem bohatého kulturního rozvoje, který vyústil v první používání písma v Evropě. Mykénská civilizace řecké pevniny, která na tu Mínojskou částečně navázala, se objevila před 3600 lety.  Jaký byl původ lidí těchto kultur zkoumali genetici z Max Plankova institutu podle 19 ostatků z obou oblastí. Výsledek není až tak překvapivý. Obě populace jsou z více než tří čtvrtin stejné s prvními zemědělci z Anatolie a egejské oblasti. Zbytek pochází z Kavkazu a Íránu. Mykénci však v sobě mají ještě stopy po východoevropských lovcích. Současní Řekové jsou velmi podobní Mykéncům s tím, že přijali ještě malé stopy genů od dalších populací.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature23310.html?foxtrotcallback=true